Volba oceli pro jednotlivé díly zařízení včetně vlastní formy, závisí vedle zpracovávané pryže i na způsobu tvarování a konstrukci vlastního zařízení. Těstovitá nebo tekutá surovina v nástroji (formě) následným ohřevem tuhne (vulkanizuje). Provozní teplota nástrojů obvykle nepřesahuje 250oC, takže oceli používané na jejich výrobu nemusí vykazovat odolnost proti popuštění. Také požadavky na pevnost nejsou ve většině případů velké. Obvykle se vystačí s pevnostmi kolem 1000 MPa. Pouze v případech, kdy surovina obsahuje abrazivní plnidla (práškový kysličník křemičitý) nebo armovací látky (skleněná vlákna), jsou nástroje namáhány na otěr. Otěruvzdornost je pak rozhodující pro životnost nástroje. Pro tyto případy je nutné použít pro výrobu nástrojů oceli s vysokým podílem karbidotvorných prvků (např, ledeburitickou 12%ní chromovou ocel X153CrMoV12) nebo oceli vhodné pro povrchovou úpravu např. cementováním nebo nitridováním.
Při volbě oceli je též rozhodující její obrobitelnost. Požadavek na dobrou obrobitelnost mnohdy převládá nad ostatními požadovanými vlastnostmi. To platí zejména u velkých forem, kde třískové obrábění je při jejich zhotovování velmi náročné a rozsáhlé. Zde se uplatňují oceli legované sírou do obsahu kolem 0,10%.
Rozměrovým změnám, ke kterým dochází při tepelném zpracování, se lze vyhnout použitím již zušlechtěných ocelí (viz. oceli k zušlechťování), které se používají pro výrobu forem v dodaném stavu s pevností v rozmezí 900 až 1200 MPa.
Vzniká-li nebezpečí, že se při zpracování některých surovin uvolňují látky, které formu chemicky napadají (např. polvinylchloridy, peroxidy), osvědčují se korozivzdorné oceli.
Vysoká homogenita a čistota oceli se vyžaduje při výrobě sklu podobných, průhledných dílů. V těchto případech je nezbytné použít oceli přetavené. Přetavená ocel je též lépe leštitelná. Oceli se sírou, které obsahují sulfidické vměstky, nejsou pro tento účel použití vhodné.
Přesahuje-li při zpracování pryže pracovní teplota 200oC, osvědčily se pro výrobu forem oceli pro práci za tepla, např. X38CrMoV 51.
|
OZNAČENÍ |
CHEMICKÉ SLOŽENÍ |
Obvyklý způsob použití | |||||||
|
Podle chemického složení |
Číselné označení |
Uvedeno v |
C |
Si |
Mn |
Cr |
Mo |
Ni | |
|
Oceli k zušlechťování | |||||||||
|
40CrMnMo7 |
1.2311 |
SEL 1) |
0,40 |
0,30 |
1,50 |
2,0 |
0,2 |
- |
Větší a střední formy a rámy též pro formy na tlakové lití, díly používané ve všeobecném strojírenství. |
|
40CrMnMoS8-6 |
1.2312 |
DIN 17 350 |
0,40 |
0,40 |
1,50 |
1,9 |
0,2 |
- 2) |
Obdobně jako 40CrMnMo7, avšak s lepší obrobitelností. |
|
40CrMnNiMo8-6-4 |
1.2738 |
EN ISO 4957 |
0,40 |
0,30 |
1,45 |
1,95 |
0,20 |
1,02) |
Velké formy, s vyšší pevností a houževnatostí, díly používané ve všeobecném strojírenství. |
|
Oceli k cementovámí | |||||||||
|
21MnCr5 |
1.2162 |
EN ISO 4957 |
0,20 |
0,25 |
1,25 |
1,15 |
- |
- |
Formy střední velikosti se zvýšenou otěruvzdorností po cementaci. |
|
X19NiCrMo 4 |
1.2764 |
DIN 17 350 |
0,19 |
0,25 |
0,30 |
1,25 |
0,20 |
4,05 |
Formy větší a střední velikosti se zvýšenou otěruvzdorností po cementaci a vyšší houževnatostí jádra. |
|
Oceli korozivzdorné | |||||||||
|
X40Cr14 |
1.2083 |
EN ISO 4957 |
0,40 |
≤1,0 |
≤1,0 |
13,5 |
- |
- |
Formy pro zpracování chemicky agresivních plastů případně s podíly abrazivních látek. |
|
X38CrMo16 |
1.2316 |
EN ISO 4957 |
0,38 |
≤1,0 |
≤1,5 |
16,5 |
1,05 |
≤1,0 |
Formy pro zpracování chemicky agresivních plastů případně s podíly abrazivních látek. Oproti X40Cr14 vyšší korozní odolnost a prokalitelnost. |
| návštěvníků stránky | |
|---|---|
| celkem | 143 285 |
| tento týden | 169 |
| dnes | 29 |
